Antibiotika končí ve vodě i půdě. Rozvoj rezistence se urychluje.

applied mathematics & software development group

Antibiotika končí ve vodě i půdě. Rozvoj rezistence se urychluje.

8.12.2017 Antibiotika končí ve vodě i půdě. Rozvoj rezistence se urychluje.

Antibiotika podávaná hospodářským zvířatům představují podle aktuální zprávy OSN jedno z největších rizik pro lidské zdraví. Léčiva se dostávají do volné přírody a ovlivňují rozsáhlá území. Patogeny v prostředí si tak mohou vyvinout rezistenci. Problémem jsou rovněž odpadní vody z výrobny léčiv.
Studie OSN s názvem Frontiers 2017 uvádí, že antibiotika, která jsou zvířatům podávána na farmách s potravou a vodou, se dostávají i do okolí. Rezidua léčiv se ukládají v zemi a patogeny si na ně mohou v průběhu let vytvořit rezistenci, uvádí zpráva.
Preventivní podávání antibiotik zvířatům chovaným na porážku za účelem urychlení jejich růstu je v Evropské unii oficiálně zakázáno, stále se však jedná o běžnou praxi. Léčiva se přidávají do krmných směsí rovněž v Severní i Jižní Americe či v Číně, odkud pochází většina produkce masa. Tímto způsobem dochází k rozvoji rezistentních kmenů nemocí, které se mohou šířit kdekoliv po světě.
Před dvěma lety například vědci v Číně objevili bakterie, které získaly rezistenci vůči jednomu ze silných antibiotik „poslední záchrany“. Na vině je zřejmě nadužívání tohoto antibiotika při chovu prasat. Rezistentní bakterie s genem MCR-1 byly objeveny jak u prasat, tak u lidí, a gen se prý velmi jednoduše šíří. MCR-1 byl nalezen v některých kmenech bakterií Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa
Velkou část antibiotik vypouští do okolí také továrny na výrobu léčiv, uvádí ředitel sekce OSN pro ochranu životního prostředí Erik Solheim.
Možných opatření pro nápravu je podle odborníků celá řada. Základem je redukce spotřeby antibiotik na farmách a přísnější normy na vypouštění odpadních vod. Gaze však tvrdí, že mimo zlepšení sanitace a nakládání s odpadními vodami je důležitý také vývoj samotných léků. Moderní antibiotika by měla být v ideálním případě biologicky odbouratelná.
O snížení spotřeby antibiotik se v posledních letech snaží také Světová zdravotnická organizace. Apeluje zejména na uvážené používání nejsilnější varianty tohoto léčiva, která by měla být nasazována jen v nejnutnějších případech. Mnohdy však lékaři předepisují silná antibiotika i na nemoci, na která vůbec nefungují.
Výjimkou v nadměrném užívání antibiotik není ani Česká republika, lékaři jich ročně předepíší zhruba 70 tun, tedy 15 milionů balení. Na nadužívání antibiotik se podílejí jak lékaři, tak i pacienti.