Zpravodajství

Velká oční klinika vyčerpala finanční limit a nemůže už letos operovat. Také onkologové prosí pojišťovny: Dovolte nám ještě jednoho pacienta. Krize ve zdravotnictví se přiostřuje a příští rok bude ještě hůř.
Ačkoliv si pacienti teoreticky mohou vybírat, kde chtějí být léčeni, nemocnice se kvůli nedostatku peněz vracejí k tomu, co tu bylo za komunismu: spádové oblasti.
Stále existuje svobodná volba lékaře a nemocnice, jenže letos je to jinak - pokud jste pacient s drahou nemocí (například rakovinou), bydlíte v Praze, ale trvalé bydliště vám zůstalo v Ostravě, máte smůlu. Za léčbou budete dojíždět 350 kilometrů.
„Nedělám to rád. Pokud už se u nás pacient léčí s něčím jiným, je to v pořádku. Ale popravdě řečeno: pokud někomu určí diagnózu v Ostravě a chce být léčen u nás, nadšený nebudu,“ přiznává ředitel fakultní nemocnice v pražském Motole Miloslav Ludvík.
Je to kvůli penězům. Nemocnice mají limity na počet pacientů, a když je překročí (v případě drahé léčby je letos mnohdy překračují), pojišťovny jim nezaplatí.
„V letošním roce je to opravdu napjaté. Neustále píšeme prosebné dopisy na revizní lékaře všech zdravotních pojišťoven, ať nám povolí léčbu dalšího pacienta,“ přiznala MF DNES onkoložka, která si nepřála být jmenována.
Neoperujeme, došly peníze
Jedna ze čtyř největších očních klinik v Česku si na dveře může až do konce roku pověsit ceduli „dovolená“. Vyčerpala svůj limit.
Další operace očí nejenže pojišťovna nezaplatí, ale klinice by mohla dokonce udělit pokutu za to, že „operuje přes limit“.
„Co mám pacientům říkat? Proč je mám objednávat až na příští rok, proč mají čekat tak dlouhou dobu, když mohou vidět už zítra, ale my jim nesmíme pomoct?“ ptá se ředitel kliniky. Rád by zveřejnil své jméno, ale bojí se, že by to ještě zkomplikovalo jeho vyjednávání s pojišťovnou.
Proč jsou problémy právě teď? Do zdravotnictví přišla krize se zpožděním. A ministerstvo zdravotnictví upozorňuje: letos je to špatné, příští rok bude kritický.
Pojišťovny už teď berou z rezerv, které vyčerpají. Na pojistném se vybírá stále méně peněz, výdaje se zvyšují. „Zdravotnická zařízení budou dostávat méně zaplaceno a budou muset omezovat péči. Ale doufám, že omezení bude takové, že ho pacient výrazně nepocítí,“ říká ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Pacienti to však pociťují už teď. Třeba ve zmíněné oční klinice. „Musíme si zvyknout, že odkladné operace se budou odkládat, jinak to nejde,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Pavelka.
Šéf České onkologické společnosti Jiří Vorlíček na konci loňského roku upozorňoval: „Budeme léčit, dokud budou peníze, což odhaduji, že vystačí tak do října.“
Peníze docházejí už nyní a pacienti jsou nemocnicemi skutečně odmítáni. „Situace není optimální. Ale dobrá zpráva je, že VZP před pár dny slíbila, že zaplatí za všechny pacienty se správně stanovenou léčbou. Letošní rok tedy přežijeme bez větších kritických situací, příští rok to teprve začne,“ říká Vorlíček.
Pacienti, které v nemocnici odmítnou, nebo jim nedají optimální léčbu, se mohou bránit u soudu. „Problém však je, že mnozí pacienti se vůbec nedozvědí, jakou léčbu potřebují - lékař jim to nesdělí. Pokud to člověk dostane na papíře, je to při prokazování jednodušší,“ říká specialista na právo ve zdravotnictví Ondřej Dostál.
Pacienti si pak mohou stěžovat u zdravotní pojišťovny, pomoci jim může rozhodčí soud, který byl nedávno do zdravotnictví zaveden a který rozhoduje rychleji než soud klasický.
Zdroj: MF Dnes

Ředitel Krajské zdravotní Eduard Reichelt uvádí, že musí sehnat lékaře hlavně na gynekologii, oddělení ARO a na pediatrii. Do toho přicházejí lékaři s požadavkem vyšších platů, nebo hrozí výpovědí. Toho se ale vedení pěti největších nemocnic nebojí.
Jedním z nejpalčivějších problémů krajských nemocnic je nedostatek lékařů. Vedení Krajské zdravotní se mladé lékaře snaží lákat na startovací půjčky či kvalitní přístrojové vybavení, ke kterému by je třeba na pražských klinikách hned tak nepustili.
Severočeští lékaři se navíc připojují k celorepublikové akci Lékařského odborového klubu (LOK), která má za cíl radikální zlepšení platových podmínek doktorů. Lékaři, kteří se k výzvě svým podpisem připojí, jsou v krajním případě připraveni podat k poslednímu prosinci hromadné výpovědi. Vedení Krajské zdravotní se však hromadných odchodů lékařů neobává.
„Výpovědí se nebojíme, protože platové podmínky veškerého zdravotního personálu v rámci Krajské zdravotní jsou na dobré úrovni, troufnu si tvrdit, že jsou i nadprůměrné v rámci České republiky. Celé představenstvo a celé vedení Krajské zdravotní ale tuto aktivitu podporuje. Ať jdou demonstrovat, ať přinutí vládu, aby dala do zdravotnického systému více finančních zdrojů, ať přinutí zdravotní pojišťovny, konkrétně Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, aby platila zdravotnickým zařízením řádně a včas. A pokud se jim podaří finanční prostředky do zdravotnického systému získat, není problém otevřít kolektivní smlouvu, dál jednat a mzdové finanční prostředky navýšit,“ reagoval Petr Benda, předseda představenstva Krajské zdravotní.
Akce není proti managementu
Podle ředitele společnosti Eduarda Reichelta lékařští odboráři management ujistili, že akce není nijak namířena proti vedení Krajské zdravotní. Jde o tlak na vládu.
„Tohle můžu potvrdit. Prvním krokem je sesbírat podpisy těch, kteří souhlasí s požadavky Lékařského odborového klubu. S tím pak půjde vedení LOK za ministrem zdravotnictví. Tato fáze se tedy vůbec netýká regionální úrovně, nestojí proti sobě lékaři a management Krajské zdravotní,“ potvrdil Antonín Gabera, krajský koordinátor LOK pro Ústecký kraj.
Podle jeho slov ale záleží na tom, jak se ministerstvo zdravotnictví vůči požadavkům odborářů zachová. Pokud nedojde k žádné dohodě, mohlo by to znamenat odchod lékařů. „Podpisy se dávají pod výzvu, že lékaři jsou ochotni vypovědět pracovní poměr k 31. 12. To ale nechci předjímat, domluvili jsme se, že pro nás teď platí kolektivní smlouva,“ dodal Gabera.
Podpisy pod výzvu LOK podle Gabery nyní slouží k jednání, které probíhá na úrovni LOK a vlády. Kolik jich je momentálně od lékařů Krajské zdravotní, nelze přesně vyčíslit. „Jde to přes několik lidí, lékaři mají navíc možnost poslat podpis rovnou do centra. Je to celorepubliková akce a důležitý je celkový počet. Toto číslo začne být zajímavé v momentě, že bychom se nedomluvili a lékaři by sáhli k nejextrémnějšímu činu, kterým je podání výpovědi, aby vládu donutili k reformě,“ vysvětlil Gabera.
Krajská zdravotní ve svých nemocnicích zaměstnává dohromady kolem 800 lékařů. „Jejich průměrný plat lze orientačně vyčíslit asi na 46 tisíc korun, ale to nelze brát jako pevný bod, protože spektrum platů je strašně široké - od 20 do 150 tisíc. U absolventů je to na té spodní hranici,“ informoval Reichelt. Právě nízké platy začínajících lékařů jsou velkou překážkou k jejich náboru do českých nemocnic. Mnozí jdou radši do nedalekého Saska, kde jsou platové podmínky diametrálně odlišné. „Nedostatek lékařů pociťujeme nejvíce na odděleních gynekologie, ARO a pediatrie. Situace je dnes ale komplikovaná skoro ve všech oborech,“ podotkl Reichelt.
Krajská zdravotní se tuto krizi snaží řešit spoluprací s lékařskými fakultami, poskytováním půjček mladým doktorům a do budoucna chce oslovit magistráty, jestli by lékařům nenabídly startovací byty. „Myslím, že je to správný směr, jak odborníky, a nejen lékaře, ale obecně vysokoškolsky vzdělané lidi do Ústeckého kraje přitáhnout a ,donutit' je k tomu, aby tu zůstali,“ míní Benda.
Zdroj: MF Dnes

Svitavská nemocnice přinutila lékaře, aby hlásili všechny případy pacientů, kteří se nakazili v nemocnici. Ukázalo se, že nemocniční infekci dostal téměř každý dvacátý. Některé nemocnice soudí, že tolik nakažených u nich není.
Několik tisíc pacientů se každý rok v nemocnicích Pardubického kraje nakazí infekcí, jejich léčba se kvůli tomu prodlouží, někteří dokonce zemřou. Často za to může banalita, zdravotní sestra přechází od jednoho pacienta k druhému a neumyje si ruce.
I když nemocniční nákazu podle odborníků dostane u nás zhruba každý dvacátý pacient, lékaři přiznávají daleko méně případů. Výjimkou jsou Pardubice a Svitavy, obě nemocnice udávají kolem pěti procent nakažených.
„Nemocniční nákaza vždy byla, je a bohužel i bude,“ uvedl ředitel Pardubické krajské nemocnice Josef Šimurda.
Svitavská nemocnice před dvěma roky zavedla změny, díky kterým odhalila několikanásobně vyšší počet případů infekce než dříve. Musela přitom překonávat odpor zdravotníků.
„Někteří lékaři mají pocit, že výskyt takové nákazy na oddělení je ostuda. Není to pravda, větší ostuda je si to nepřiznat,“ uvedl náměstek ředitele Svitavské nemocnice Pavel Kunčák.
Lékaři ve Svitavách podle něj zpočátku hlásili jen pětinu skutečných případů nemocničních infekcí, pak se to změnilo. „Musí si připustit, že nákaza existuje, to je první krok k tomu, aby se to začalo řešit,“ uvedl Kunčák.
U nás je nakažených mnohem méně než jinde!
Zatímco nemocnice v Pardubicích a ve Svitavách odhadují, že v nemocnici se nakazil každý dvacátý pacient, v Chrudimi a Ústí vykazují čísla hluboko pod jedním procentem. To ale znamená jediné - lékaři nehlásí všechny případy, nebo má nemocnice nastavena hodně měkká pravidla pro posuzování onemocnění.
„Máme výbornou epidemiologickou situaci,“ vysvětluje nízký počet nakažených pacientů ředitel Chrudimské nemocnice Tomáš Vondráček. Naopak ředitel nemocnice v Ústí nad Orlicí Martin Procházka uznává: „Snažíme se, ale sebekriticky říkám:Máme v tom rezervy.“
Česko na tom není podle lékaře Davida Marxe, odborníka na kvalitu ve zdravotnictví, jinak než ostatní srovnatelné státy. „V rozvinutých zemích se počet lidí nakažených v nemocnicích pohybujemezi pěti a deseti procenty,“ řekl před časem.
Takový podíl nakažených pacientů by v Pardubickém kraji znamenalo onemocnění pěti až deseti tisíců lidí.
Nozokomiální nákaza je infekční onemocnění vzniklé v souvislosti s pobytem postiženého ve zdravotních zařízeních. Rizikovější jsou oddělení intenzivní péče, operační sály, léčebny dlouhodobě nemocných a chirurgická oddělení. Nejčastěji se objevují infekce močového ústrojí, dýchacích cest či infekce v chirurgické ráně.
I když medicína na mnoha úrovních dosahuje úspěchů, nemocniční infekce kvůli stárnoucí populaci a vysoké spotřebě antibiotik, na kterou začínají být některé bakterie odolné, nemizí. Spíše naopak.
Boj s nemocniční nákazou probíhá na několika frontách. Klíčové je přimět personál, aby po každém kontaktu s pacientem si umyl ruce. „Musíte přesvědčit, že dezinfekce je důležitá. Je to samozřejmě věc disciplíny,“ říká Kunčák. Svitavská nemocnice provádí dvakrát ročně bez varování stěry z rukou personálu.
Kvůli nemocniční infekci dávají lékaři pacienta do izolace, zpřísňují pravidla pro návštěvy, personál by měl pečlivěji provádět dezinfekci i sterilizaci. Nákazám lze předcházet omezením invazivních zákroků, opatrnějším podáváním antibiotik a taky snahou o co nejkratší hospitalizaci.
I když na lékařských fakultách se o nemocniční nákaze učí už desítky let, v zemi stále neexistují jasná pravidla pro to, co nemocniční nákaza je, a co není. Díky tomu pak mohou některá zdravotnická zařízení tvrdit, že se jich tento problém v podstatě netýká.
Tisková mluvčí Ústavu zdravotnických informací a statistiky Radka Šmídová uvedla, že spolehlivost hlášení nemocnic o nákazách není moc vysoká.
„I přes nově zavedenou povinnost hlášení všech nemocničních nákaz jsou stále hlášeny pouze případy u operovaných pacientů,“ uvedla.
Zdroj: MF Dnes

Lékaři v rakouském Štýrském Hradci diagnostikovali dvěma pacientům bakterii, která je vzhledem k přítomnosti genu NDM1 odolná prakticky vůči všem dosud známým antibiotikům.
„Na univerzitní klinice ve Štýrském Hradci vyšetření odhalilo dva případy, přičemž ani jeden k nám nepřišel kvůli infekci,“ řekl včera rakouské televizi ORF Gernot Brunner, šéf univerzitní kliniky ve Štýrském Hradci.
V první případě jde o třicetiletého Rakušana, který v Pákistánu havaroval na motocyklu a podrobil se tam operaci. „Ošetřovali jsme ho před několika měsíci, pak byl propuštěn po úspěšné léčbě,“ dodal Brunner.
Druhý pacient, čtrnáctileté dítě, byl nejprve operován v Kosovu a pak převezen do nemocnice ve druhém největším rakouském městě.
„Také on si bakterie přivezl z ciziny. To znamená, že oba se nakazili v zahraničí. Dítě zůstává pod lékařským dohledem. Přijali jsme veškerá opatření, aby se ani pacienti, ani zaměstnanci neocitli v ohrožení,“ upozornil Brunner.
Vídeňské ministerstvo zdravotnictví pak vydalo doporučení, aby lidé byli při cestách do Indie a Pákistánu zvláště opatrní, protože bakterie se specifickým genem, jenž jí propůjčuje nebezpečnou odolnost, se podle dosavadních poznatků šíří právě z této oblasti.
Vědci zjistili, že gen NDM1 promění jinak běžné střevní bakterie tak, že se ubrání takřka vůči všem známým antibiotikům.
V minulých týdnech média přinesla zprávy o prvním případu úmrtí po nákaze multirezistentní bakterií v Belgii. Dalších 36 nakažených hlásí Británie, přičemž všichni nakažení se podrobili lékařskému zákroku v Indii nebo Pákistánu.
Nákaza se podle sdělení lékařů objevila již i v USA, Kanadě, Nizozemsku, Švédsku, Švýcarsku a Austrálii. Podle českých odborníků je hrozba výskytu bakterie, na niž nezabírají antibiotika, reálná už více let. Hlavním problémem vzniklé situace podle expertů je fakt, že na vývoj nových léků, které by byly účinné i proti superbakterii „obrněné“ genem NDM-1, bude třeba vzhledem k náročnosti čekat i několik roků.
Zdroj: Právo

Už tři lidé letos v Česku podlehli zákeřné meningokokové bakterii. Alarmující není ani tak počet onemocnění (do půlky srpna 45 případů), ale fakt, že přibližně deset procent jich končí úmrtím pacienta.
Postup choroby je totiž tak rychlý, že léčba mnohdy nepřijde včas.
Invazivní meningokokové onemocnění dokáže i zcela zdravého člověka ohrozit na životě během 24 hodin. Ohroženi jsou hlavně kojenci a děti do 15 let. Důležité je vyhledat lékaře včas.
Onemocnění je invazivní, infekce se tedy rychle šíří do všech tkání, bakterie se intenzivně množí a vyrábějí toxiny způsobující závažné poškození organismu.
Nikdo neví, kdy se s meningokokem setká Z pacientů, kteří zemřou, jich až půlka podlehne do jednoho dne od prvních příznaků, část z nich ještě dříve, než se dostanou do nemocnice. I při poskytnutí odpovídající lékařské péče může onemocnění skončit úmrtím.
Meningokok je bakterie způsobující některé hnisavé záněty mozkových plen (meningitidy). Vyskytuje se běžně v nosohltanu asi u desetiny zdravých lidí, kteří však mohou být nebezpeční pro méně odolné jedince z okolí.
Bakterie se šíří vzdušnou cestou - kašlem, kýcháním, líbáním.
„Nikdo nemůže vědět, kdy se s meningokokem setká, proto by se měl chránit očkováním. Očkovat se mohou děti od dvou měsíců, adolescenti i dospělí,“ řekla vedoucí Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy Pavla Křížová.
Letos se v Česku zatím vyskytlo 45 případů meningokokového onemocnění, tři lidé zemřeli. Loni za celý rok to bylo 85 případů, zemřelo devět lidí.
Zdroj: Lidové noviny

Operace, které ve skutečnosti neproběhly, zbavily desítky pacientů potíží. Paralen vydávaný za experimentální lék, ulevil od bolestí víc než opiáty a obyčejný fyziologický roztok dokázal rozchodit desítky lidí upoutaných na lůžko. To jsou jen některé z případů, kdy víra pacientů v placebo dokázala víc než skutečné nejmodernější léky.
Experiment, na kterém se profesor Jaroslav Květina podílel, je dodnes v souvislosti s placebem velmi často citován po celém světě. Tehdy začínající farmaceutický výzkumník se zabýval účinky kyseliny jantarové při léčbě roztroušené sklerózy. Pokusy na potkanech byly slibné, a tak spolu s neurologickou kapacitou profesorem Miroslavem Šerclem dostali povolení vyzkoušet ji na lidech. „Dali jsme kapačkou roztok pěti dobrovolníkům, kteří byli už v takovém stavu, že nemohli chodit. Poučili jsme je, že zkoušíme nový lék, o kterém nevíme, jestli bude fungovat. Stalo se něco úžasného. Tři z nemocných se s úsilím zvedli a udělali několik krůčků. Jsem téměř abstinent a pan profesor Šercl nebyl taky žádný piják, ale ten večer jsme něco upili s nadsázkou o Nobelově ceně,“ směje se osmdesátiletý charizmatický vědec, zakladatel Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a muž považovaný za jednoho z otců evropské klinické farmakologie.
Po takovém úspěchu dostali od etické komise ministerstva zdravotnictví povolení vyzkoušet jantaran na dalších osmatřiceti pacientech. Tentokrát už je rozdělili na dvě skupiny - té první podávali jantaran, druhé obyčejný fyziologický roztok. Pacienti samozřejmě nevěděli, kdo z nich co dostává. Výsledky byly opět úžasné. Šedesát procent pacientů bylo schopno pohybů a reakcí, které u nich už lékaři považovali za nemožné. Jenže když Jaroslav Květina porovnal výsledky, zjistil, že k dočasnému zlepšení stavu došlo nejen po podání kyseliny jantarové, ale i po naprosto neúčinném fyziologickém roztoku. „Obojí to nemělo žádné skutečné léčebné účinky, ale víra pacientů, že dostávají nový lék, s nimi na čas udělala hotové divy,“ říká Květina.
Svůj experiment publikovali v odborném časopise Acta Psychiatrica et Neurologica Scandinavica v roce 1959, tedy v době prvního velkého zájmu vědy o placebo. Vždyť přelomový článek amerického anesteziologa H. K. Beechera The Powerful Placebo (Síla placeba) vyšel teprve o čtyři roky dříve. Po pár letech výzkumů a také sporů ale vlna zájmu opadla kvůli problémům se zkoumáním mechanismů, které v mozku placebo efekt spouští. Navíc lékařská věda zažívala období úžasných objevů v mnoha jiných oblastech léčby.
Dnes vědci opět obrací svou pozornost k lidské imunitě a jejím neprobádaným možnostem. „Lidská imunita má totiž úžasné schopnosti a bez její spolupráce se jenom málokdy obejde sebemodernější léčba. Klíčem k ní může být právě lepší pochopení účinků placeba,“ vysvětluje farmakolog Květina, pro kterého se stalo placebo a jeho výzkum celoživotní vášní.
Americký preparát
Samotný název je odvozen z latinského slova placere, „něco, co se líbí“. Placebový lék má tedy často podobu, tvar a barvu jako lék obsahující farmakologicky účinné složky. Jednoduše jde v praxi o využívání biblického „víra tvá tě uzdraví“ a klasického medicínského pravidla, že „nemocný se uzdravuje, lékař mu k tomu jen pomáhá“.
Placebo je jako léčebný prostředek možná starší než první lék. Jsou to tance šamanů, zaklínadla věštců a čarodějů, alchymie středověkých léčitelů. Placebo je zásadní součástí lékařství a každý lékař se dříve či později s jeho silou setká. Pracuje s ním také devětasedmdesátiletý profesor onkologie Oskar Andrysek, bývalý výzkumník a dnes primář Nemocnice následné péče v Měšicích nedaleko Prahy. Zde v budově zámku pečuje o staré, dlouhodobě nemocné pacienty, často umírající na rakovinu. „Nejčastěji se s placebem setkáváme náhodou. Měl jsem třeba pacientku, která každý večer vyžadovala prášek na spaní. Jednou jí ho sestra zapomněla dát, ale paní mi ráno hlásila, že se po tom tvrdým prášku vyspala tak dobře jako nikdy. No, už špatně viděla a omylem spolkla knoflík od pyžama,“ vzpomíná profesor Andrysek.
Cíleně využívá léčbu samotným placebem jen v opravdu výjimečných případech. Hlavně tam, kde standardní léčba není možná a ani smysluplná. „Pokud má pacient bolesti a já už mu nechci zvyšovat dávky účinných léků, tak mu řeknu, že dostane speciální americký preparát, která má velmi silný účinek. Americké to skutečně je, ale jde o lék se stejným složením, jako má paralen. Většinou se pacientovi uleví,“ tvrdí Andrysek.
Typickou diagnózou pro léčebné použití placeba je podle něj třeba apopatofatulofobie, tedy hysterický stav, kdy pacient sleduje svou stolici a pořád má pocit, že s ní je něco v nepořádku. „Tam nemůžete dát ani projímadlo, ani Endiaron, protože by to bylo ještě horší. Můžete použít jedině placebo. Skoro vždycky zabere,“ říká.
Právě psychosomatické nemoci, čili nemoci způsobené psychickými problémy, jsou pomocí placeba nejlépe léčitelné. Další okruh představuje třeba léčba bolesti, panické poruchy, deprese, poruchy spánku, vředy, atopický ekzém, ale i lupénka nebo Crohnova nemoc, což je zánětlivé onemocnění trávicího ústrojí.
V USA lékaři mnohdy využívají placebo (často ve formě pilulek z hroznového cukru) zcela běžně u nemocí, u nichž tuší psychické pozadí, nebo i k odhalení simulantů. Pro využívání placeba i různých alternativních terapií zde totiž panují mnohem volnější pravidla než u nás. Pro české lékaře je ovšem kromě striktních zákonů takové využití velmi kontroverzní a z etických důvodů nepřijatelné. „Musíme léčit tím, co máme ověřené jako účinné. Švindl s placebem pro nás musí být pouze něco jako krabička poslední záchrany, kterou využíváme na vlastní zodpovědnost pro dobro pacienta,“ říká profesor anatomie Jiří Heřt, který se placebu věnuje hlavně jako fenoménu vysvětlujícímu účinek různých alternativních terapií.
Typickým příkladem z jeho praxe je pacientka, která měla pocit, že se jí v těle zalomila šicí jehla, jež pak měla putovat celým tělem. „Bolestivě cítila, kde všude ji píchá. Po měsících vyšetření a zoufalství lékařů se malý zdravotnický tým spolu s psychiatry usnesl, že nasimuluje operaci, při níž jí chirurg lehce škrábl na temeni v místě udávané bolesti, zajásal a ukázal pacientce hrot jakoby nalezené jehly. Ten si sice přinesl z domova, ale pacientka byla vyléčena. Teda dočasně. Za rok jí jeden z lékařů, který o podvodu věděl, řekl pravdu. Následovala žaloba a jehla samozřejmě v těle znovu bloudila,“ vzpomíná Heřt.
Záhadný mozek
Za časů socialismu si nechávali lékaři placebo vyrábět v lékárně. Do kapsliček se často dávalo droždí. Dnes se k účelům zdánlivé léčby využívají multivitaminy nebo jeden lék na předpis, který je oficiálně určen na problémy spojené se stářím a nemá vedlejší účinky. Jeho jméno z pochopitelných důvodů neuvádíme. „Stal se nedávno jablkem sváru mezi farmaceuty a praktiky. My jsme celkem oprávněně poukazovali na to, že skutečné účinky tohoto léku jsou minimální nebo dokonce žádné, a neměl by být hrazený pojišťovnami. Lékaři si to ale nakonec prosadili, i když tento lék stojí desítky milionů ročně. Využívají jej totiž právě jako placebo pro pacienty, kterým nemohou jinak pomoci, ale mají zároveň krytá záda, protože vlastně dávají lék na předpis,“ poodhaluje roušku profesionálního tajemství profesor Miloslav Kršiak z Ústavu farmakologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Přestože se lékaři po celém světě s někdy fantastickými účinky placebo efektu setkávají neustále a také jej využívají, objevují se i kritické hlasy odsouvající placebo do říše bájí a legend. Tím nejsilnějším hlasem se stala souhrnná analýza dánských lékařů, kteří zkoumali účinky placeba u 114 klinických studií zahrnujících přes čtyřicet různých nemocí. Jejich výsledek? Nezjistili žádný průkazný efekt, a pokud ano, tak jej označili pouze za subjektivní pocit. „Studie se setkala s obrovskou kritikou, protože laicky řečeno autoři smíchali jablka s hruškami. Problém je v tom, že placebo efekt je velmi nevyzpytatelný, působí jen u některých pacientů, a hlavně jenom u některých nemocí, a to bohužel nevzali v úvahu,“ vysvětluje farmakolog Kršiak.
Své stanovisko k působení placeba opírá hlavně o důkazy, které se v posledních letech objevily díky moderním zobrazovacím metodám - pozitronové emisní tomografii a funkční magnetické rezonanci. Díky nim už několik vědeckých týmů po celém světě na dobrovolnících zdokumentovalo, jak jejich mozky reagují na podání placeba. Aktivují se ty receptory mozku, které běžně reagují na podávání opiátů a jsou odpovědné i za vylučování endorfinů. Jejich vyplavování do těla zmírňuje bolest, ale kromě toho podání placeba dokáže aktivizovat i neurosekretorické centrum, které vylučuje hormony řídící T-lymfocyty, tedy naši imunitu. Jednoduše řečeno, placebo je podvod na mozek, který uvěří, že se do těla dostanou léčivé látky a snaží se jim pomáhat v boji s nemocí. I když žádný účinný lék ve skutečnosti z vnějšku nepřijde, příslušné reakce už se rozjely a nemoc je vyléčena vlastními silami organismu. Proto je také důležité, aby pacient vůbec netušil, že mu je placebo podáváno. Placebo tedy vlastně nelze podávat jinak než podvodně. Vědomé využití tohoto mechanismu je nemožné.
Samozřejmě placebo efekt funguje hlavně při běžné léčbě, kdy pacient skutečně dostává léčivou látku. Její účinek pak tato nevědomá reakce těla zesiluje. Tedy případ od případu a s různou, nevyzpytatelnou intenzitou. To je i důvod, proč samotné placebo nebo jenom placebový efekt působící při podání skutečného léku nemůže být samostatnou léčbou. Vždy zde totiž musí zapracovat podvědomá důvěra člověka, kterému je lék podáván, ať už vůči lékaři, nebo léku samotnému. Pokud se tak neděje, mluvíme o syndromu tzv. skryté léčby, tedy o situaci, kdy jsou pacientům podávány léky, aniž by jim někdo vysvětlil, proč a jak působí. Pacienti předpokládají, že mají nějak účinkovat, ale protože si neumí představit jak, je placebo potenciál „skryté léčby“ nulový nebo minimální.
Skutečnost je samozřejmě mnohem složitější a mnohé mechanismy působení placeba pro nás zůstanou ještě velmi dlouho záhadné. Stejně tak otázka, proč někdo na placebo reaguje a někdo ne.
Chytání kočky za ocas
Jeden z tvůrců moderních farmakologických teorií druhé poloviny minulého století, holandský profesor E. J. Ariens, měl na přelomu osmdesátých a devadesátých let příležitost zorganizovat široce pojatý mezinárodní výzkum, který byl cílen na co nejobjektivnější posouzení některých alternativních léčebných přístupů. V závěrech byly - kromě zpochybňujících průkazů alternativních terapií - i argumentace o vlivu placebového efektu. Ten se podle Ariensova týmu v různých populačních skupinách pohybuje v rozmezí čtyřiceti až šedesáti procent. Nejvíce na placebo reagují lidé nad padesát pět let (68 procent), nejslaběji naopak lidé mezi dvaceti a čtyřiceti lety (38 procent). Rozdíly ve vzdělání nejsou sice velké, zřejmě však podle Ariense platí to, že čím menší vzdělání, tím je reakce na placebo pravděpodobnější.
„Jenomže studovat placebo je tak trošku jako chytat divokou kočku za ocas. Protože na pacienty, u nichž chceme placebo zkoumat, může působit tolik různých vlivů počínaje prostředím a konče čistě sympatiemi ke zdravotnickému personálu, že nikdy nedostaneme čistá čísla, o kterých bychom mohli prohlásit, že jsou jasná a daná,“ tvrdí Richard Pfleger, doktor farmacie, který mnoho let působil jako manažer ve velkých farmaceutických firmách, kde sledoval vývoj a testování nových léků.
„Během testování léků máte vždy jednu skupinu, které se podává neúčinné placebo, a druhou, které dáváte léky. Každý lék má totiž v sobě i placebo složku a proto musíte konečný výsledek od ní očistit. Problém je v tom, že nám občas dělal placebo efekt ve výsledcích pěknou paseku, protože někdy byly u některé skupiny pacientů lepší výsledky po podání placeba než u pacientů skutečně léčených,“ přiznává dnes soukromý poradce přes výživu Pfleger.
Určité zákonitosti u placeba už ale byly vysledovány. Třeba, že větší efekt má podávání léku prostřednictvím injekce než ve formě prášků. Lidem se totiž léčba injekcí zdá náročnější a tedy efektivnější. Největší placebovou sílu má ovšem operace. A to v některých případech až natolik, že k ní ani nemusí ve skutečnosti dojít.
Jiří Heřt v Alžírsku zažil případ lékaře, který měl vynikající výsledky při operacích žaludečních vředů. Rány se rychle hojily a potíže pacientů zmizely bez pooperačních komplikací. Po osmdesáti úspěšných operacích se přišlo na to, že lékař ve skutečnosti vůbec neoperuje. Jen nařezává kůži. Pacienti se však pod vlivem dojmu, že byli operováni, uzdravovali.
„Důležité je i charizma lékaře a jeho pověst. Zvlášť v Česku má třeba větší placebo efekt léčba profesorem než obyčejných lékařem. Když pacientovi podá paralen zamračená sestřička, bude prostě méně účinkovat, než když jej předá starý úctyhodný profesor,“ tvrdí Richard Pfleger.
Zdroj: Hospodářské noviny

Jedině na vědu a výzkum dostane ministerstvo zdravotnictví příští rok ze státního rozpočtu víc, a to o zhruba sto milionů korun, jinak všechny ostatní složky rozpočtu se mu krátí. Objem mzdových prostředků klesne o deset procent.
Ministerstvo nyní řeší, zda přeorganizuje činnosti a nadbytečné pracovníky propustí, nebo sníží platy. Lékařů a sester by se to přímo dotknout nemělo, jejich platy nejdou ze státního rozpočtu, ale z příjmů za léčení, tedy ze zdravotního pojištění.
Vláda ve středu schválila základní parametry státního rozpočtu na příští rok. Ministerstvo zdravotnictví dostane 5,66 miliardy korun. Schválený rozpočet pro letošní rok byl 7,35 miliardy, upravený rozpočet bez peněz EU 7,5 miliardy - resort dostal navíc 150 milionů na rezidenční místa pro lékaře a sestry. Podle toho, co se započte, dostane zdravotnictví příští rok méně o 1,69 miliardy nebo o 1,84 miliardy, pokud nebudou peníze na rezidenční místa.
Do pátku má zdravotnictví dát financím představu, jak se vypořádá se škrty. Návrhy všech resortů by vláda mohla projednat na konci srpna. „Pozitivní je, že neklesnou výdaje na vědu a výzkum, letos dostalo ministerstvo 839,9 milionů, příští rok může počítat se zhruba 941,5 miliony korun,“ řekl ČTK zdroj obeznámený s podrobnostmi rozpočtu.
Mnohem horší zpráva podle něj je, že nestoupnou platby zdravotního pojištění, které dává stát za děti, studenty, důchodce a nezaměstnané. Potvrdil to také ministr Leoš Heger (TOP 09), který zároveň uvedl, že se bude snažit, aby v dalších letech tyto platby stát navýšil. Pokud budou platby státu stagnovat, může to podle ministra mít dopad i na výši platů zdravotníků - zdravotnická zařízení dostanou za léčení méně, a tak budou mít méně i na platy. Průměrný plat lékaře je nyní kolem 50.000 korun.
Platba pojistného od státu zůstane na úrovni letošního roku, 723 korun za osobu a měsíc. Z všeobecné pokladní správy půjde celkem za rok na tuto platbu 52,99 miliardy, letos to bylo 52,09 miliardy. Mírný nárůst zohledňuje růst počtu nezaměstnaných a dalších lidí, za které platí pojistné stát. Pokud bude růst vyšší, vláda to bude muset řešit a peníze dodat, protože tento výdaj je ze zákona povinný.
V roce 2009 mířilo na platy na ministerstvu a v dalších dvou desítkách organizací, jako Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ústav zdravotnických informací a statistiky, Státní zdravotní ústav, Národní lékařská knihovna či hygienické stanice, 1,86 miliardy korun, průměrný plat činil 27.519 korun. Letos šlo na platy v těchto organizacích 1,27 miliardy, průměrný plat je 26.861 korun. V příštím roce je v plánu na platy 1,26 miliardy korun, což je průměrný plat 26.842. V průběhu let 2009 až 2011 klesnou počty tabulkových míst v těchto organizacích z 5640 až na 3927.
Na zahraniční rozvojovou pomoc nedostane ministerstvo příští rok nic - letos mělo necelé tři miliony. Podle zdroje to ale neznamená pokles příjmů, protože ministerstvu už nebude tento výdaj mít - byly to platby za zahraniční stipendisty. Zákon se změnil tak, že jsou povinni se pojistit, takže výdaje za zdravotní péči si už hradí sami.
V rozpočtu ministerstva jsou uvedeny také celkové příjmy bez peněz EU 31 milionů, což jsou správní poplatky, kolky na hygienických stanicích a SÚKLu za různé správní činnosti - resort tyto peníze odvádí do státního rozpočtu, v bilanci jeho příjmů a výdajů tedy nehrají roli.
Zdroj: ČTK

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) jedná se společností IZIP o převodu hlasovacích práv. „Ministerstvo zdravotnictví je o těchto jednáních informováno,“ uvedl pro ZDN.cz mluvčí pojišťovny Jiří Rod, resort ale popírá, že by se k němu podobné zprávy dostaly.
VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna jedná se společností IZIP o prodeji hlasovacích práv. V jaké fázi tato jednání jsou?
V současnosti Všeobecná zdravotní pojišťovna a IZIP jednají o převodu 35 % hlasovacích práv ve společnosti IZIP na VZP. Cílem tohoto kroku je ochrana investic a zájmů pojišťovny v této společnosti. V rámci převodu hlasovacích práv se jedná o nákupu 5 % akcií ve společnosti IZIP za celkovou nominální hodnotu 120 000 korun.
Podle prvních informací ministerstvo o jednání nevědělo, kdy budete ministra o těchto krocích informovat?
Ministerstvo zdravotnictví je o těchto jednáních informováno. (Vyjádření ministerstva zdravotnictví pro ZDN.cz čtěte na konci textu)
Co se stane, pokud ministr takový postup nepodpoří?
V průběhu jednání nebudeme prognózovat další vývoj.
VZP je kvůli tomuto jednání pod ostrou kritikou. Možný odprodej kritizuje hejtman Středočeského kraje David Rath i Svaz pacientů ČR, podle nich je to „tunelování“ VZP. Jak na tuto kritiku reagujete?
Výroky středočeského hejtmana Davida Ratha nebudeme komentovat.
Vyjádření ministerstva zdravotnictví pro ZDN.cz: Ministerstvo nemá od svých zástupců ve správní radě žádné informace o tom, že by správní rada VZP takový převod schválila. Jestli management připravuje podklady pro správní radu, neznamená to, že je v tuto chvíli nějaké závazné rozhodnutí.
Zdroj: msvo

Havlíčkobrodská nemocnice si připsala další úspěch. Oddělení společných laboratoří získalo mezinárodní normu ISO.
Ta specifikuje požadavky na kvalitu a způsobilost zdravotnické laboratoře, zaručuje pacientům jistý standard. „Tato mezinárodní norma specifikuje požadavky na kvalitu a způsobilost zdravotnické laboratoře,“ konstatovala mluvčí nemocnice Petra Černo. Laboratoře tím mnohonásobně zvýší svou hodnotu i prestiž, lépe splní veškeré požadavky a zaručí vysoký standard kvality práce. Laboratoře bude každý rok čekat pravidelný kontrolní audit, jehož náročnost na personál i vybavení laboratoře se bude neustále zvyšovat.
Zdroj: MF Dnes

Senát může po podzimních volbách připomínat skvěle personálně vybavenou nemocnici. Mezi kandidáty stran je totiž neobvyklé množství lékařů. Nechybí ředitel nemocnice, primáři různých oddělení, chirurg či lékař záchranné služby.
Už v současné době zasedá v lavicích Valdštejnského paláce 13 nositelů titulu MUDr. z celkem 81 zákonodárců a mimo jiné další dva jsou zvěrolékaři.
I současný šéf je rentgenolog
I současný šéf Senátu, Přemysl Sobotka (ODS), který křeslo v horní komoře obhajuje, je původní profesí lékař-rentgenolog.
Naopak například zkratku JUDr. mají před svým jménem jen tři senátoři. Přitom horní komora parlamentu má mimo jiné sloužit k opravování legislativních chyb poslanců.
Sobotka lékaře obhajuje už vzhledem k tomu, že se setkávají ve své praxi se zrozením nového života i se smrtí. Míní, že k politickým třenicím přistupují věcněji.
„Někdy máme racionálnější pohled na žabomyší války,“ poznamenal pro Právo. Někteří politologové zase tvrdí, že lékaři mají větší šanci ve volbách, protože mnozí voliči přirozeně více věří nositelům titulu MUDr.
Nejvíc lékařů nabízí TOP 09
Výčet všech kandidátů-lékařů je rozsáhlý. Celá řada z nich zabojuje o třetinu Senátu, která se letos obměňuje, za TOP 09.
V Mostě primář chirurgického oddělení Saša Štembera, v Olomouci primář chirurgického oddělení Jiří Klein. V Bruntále pak ředitel nemocnice Marián Olejník, který se utká například s moravskoslezským hejtmanem Jaroslavem Palasem za ČSSD. V Novém Jičíně vyslala TOP 09 do boje primáře dětského oddělení Miroslava Kobsu, v Kroměříži zase primářku ARO Lenku Mergenthalovou. Zajímavý „lékařský“ souboj proběhne třeba v Liberci. Primář oddělení cévní a rekonstrukční chirurgie Jan Marušiak (TOP 09) bude soupeřit právě se Sobotkou. Aby lékařů nebylo málo, přidá se za Věci veřejné bývalý vysoký funkcionář občanských demokratů Zdeněk Kubr, jenž v roce 1994 ještě ve funkci ředitele liberecké nemocnice nedbal zákazu předjíždění a zapříčinil dopravní nehodu, při níž zemřel člověk. Vedení VV tato skutečnost nevadí, svůj čin si prý dostatečně odpykal. Soud ho za nehodu poslal na deset měsíců za mříže, svědci při líčení tvrdili, že byl opilý, což se však neprokázalo.
Kubra se včera zastal další kandidát VV na senátora, exministr Josef Zieleniec, který jde do souboje v Praze 11. „Na rozdíl od jiných politiků se z toho nesnažil vykroutit a myslím, že to, že si tento trest odpykal, je dostatečné za to, co udělal,“ řekl Zieleniec.
Chirurg jde do souboje se ženami
Kandidáta TOP 09 pro volební obvod Kutná Hora Zdeňka Nováčka, který je chirurgem a lékařem záchranné služby, pak čeká klání s řadou žen. Senátorské křeslo se v regionu pokusí získat bývalá místopředsedkyně Sněmovny Lucie Talmanová (ODS), volební manažerka Suverenity Jana Volfová a šéfka Demokratické strany zelených Olga Zubová. Do hry za lidovce vstoupí s největší pravděpodobností i jejich předsedkyně Michaela Šojdrová.
V Jihlavě za TOP 09 zabojuje ředitelka místní psychiatrické léčebny Zdeňka Drlíková a ve volebním obvodě Brno-město ředitel Masarykova onkologického ústavu Jiří Vorlíček.
Právě Vorlíček dal koncem ledna letošního roku výpověď z ústavu onkologovi Janu Žaloudíkovi.
Ten také kandiduje do Senátu, o přímý souboj však nepůjde. Žaloudík kandiduje za ČSSD v sousedním obvodě Brno-venkov. Zde se utká s dalšími dvěma lékaři. Za ODS obhajuje křeslo exministr zdravotnictví Tomáš Julínek, barvy KSČM pak hájí chirurg a onkolog Vojtěch Adam. „Neberu to jako lékařský trojboj. Nejde o medicínské, ale politické zápolení,“ řekl Julínek Právu.
Politici-lékaři si v minulosti často nebrali servítky. Díky internetu se stala dokonce celosvětově známou facka, kterou v roce 2006 uštědřil někdejší místopředseda ODS Miroslav Macek na sněmu stomatologů tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Davidu Rathovi. Ten o Mackovi předtím prohlásil, že se oženil pro peníze.
Také Bobošíková se utká s lékařkou
Macek si také vyměňoval „komplimenty“ s někdejším prezidentem Václavem Havlem. V roce 1998 Havel prohlásil, že si „na rozdíl od pana stomatologa Macka“ myslí, že jeho postup při sestavování vlády je správný. Macek mu to oplatil: „Takové věty samozřejmě od kulisáka Havla očekávám.“
Lékaři se letos pokusí probojovat do horní komory i v hlavním městě. V Praze 6 kandiduje za véčkaře Martin Jan Stránský, o němž se dokonce spekulovalo jako o možném ministrovi zdravotnictví. Proti němu nastoupí mimo jiné exministr zahraničí Jan Kohout (ČSSD), senátor Bedřich Moldan (TOP 09) či exposlanec Petr Bratský (ODS).
V Praze 10 pak za zelené do Senátu aspiruje lékařka Eva Stříteská. I zde se odehraje pozoruhodný souboj. Křeslo v Senátu se tu totiž pokusí získat volební jednička Suverenity, vystudovaná ekonomka a později televizní moderátorka a europoslankyně Jana Bobošíková. Za Suverenitu kandiduje rovněž lékařka, a to Věra Procházková v Karlových Varech. Pozadu nezůstává ani Plzeň. Strana zelených zde vyslala chirurga Richarda Sequense.
Pokud zasedne na podzim v senátorských lavicích větší množství lékařů, nabízí se vytvoření jakéhosi neformální klubu napříč politickým spektrem. Politici-lékaři jsou k tomu ale skeptičtí. „Spíše bychom mohli udělat polikliniku,“ řekl dotaz Práva s nadsázkou Sobotka.
Podle Julínka není lékařský klub v horní komoře dobrý nápad. Kvůli možné řevnivosti mezi zástupci bílých plášťů. „Možná by to způsobilo, že by se to obrátilo v profesní třenice,“ míní Julínek.
Zdroj: Právo

Fakultní nemocnice musejí připravit veřejný pořadník zákroků *Je to boj proti úplatkářství, tvrdí ministr zdravotnictví.
Je to významný krok na cestě k vymýcení úplatků v tuzemské lékařské péči. Vedení všech jedenácti fakultních nemocnic v Česku dostala ve čtvrtek jasný pokyn: bezodkladně připravit pořadníky, které pacientům řeknou, kdy přesně se dostanou na řadu se svojí operací. „Na čtvrteční schůzce s řediteli nemocnic jsme se domluvili, že začnou tvořit čekací listiny, aby se systém brzy zaběhl,“ potvrdil LN první náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Pavelka (TOP 09). Zavedení čekacích seznamů má podle ministerstva výrazně zprůhlednit pravidla, podle nichž se přidělují termíny operací.
Zavést pořadníky? Stačí pár týdnů, tvrdí ředitelé nemocnic Listiny budou veřejně přístupné na internetu, lidé z nich tak jednoduše vyčtou, jak dlouho si ve které fakultní nemocnici na operaci počkají. Zároveň budou moci on-line sledovat, jak na pořadníku postupují.
„Bude možné vybrat si konkrétní nemocnici. Zůstane jen na zvážení pacienta, zda bude na zákrok cestovat dále, kde jsou kratší lhůty,“ popisuje mluvčí resortu Vlastimil Sršeň. Vedení nemocnic má nyní za úkol vytypovat konkrétní výkony, kterých se budou čekací listiny týkat. „Budou to hlavně náročné operace jako třeba totální endoprotéza kyčelního kloubu. Zatím máme vypracovat seznam za svoji nemocnici,“ řekla LN šéfka plzeňské fakultní nemocnice Jaroslava Kunová. Její brněnský protějšek Roman Kraus dodává: „Ještě se povede debata, co vše nakonec na seznamech bude.“ Ani ta by však podle všeho neměla vznik pořadníků nijak zpozdit. „Jsme připraveni je zavést v řádu několika málo týdnů. V podstatě jde jen o to, přepsat je z papírové verze do elektronické podoby,“ vysvětluje Kraus.
Expert: Korupci to nezabrání Zavedení čekacích seznamů obecně experti vítají. Podobná praxe už řadu let funguje například ve Velké Británii. Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) chce proto do budoucna uzákonit, aby se pořadníky vztahovaly i na jiné než jen fakultní nemocnice. „Současný start bude jen testovací fází, na níž si ověříme možné neduhy systému,“ naznačuje Pavelka.
Jenže odborníci varují před možnými úskalími. „Chválím záměr ministerstva, ale není samospásný. Akutní případy stále budou moci přeskakovat frontu. A dokud to bude na rozhodnutí jedince, stále se otevírá prostor pro korupci,“ varuje Ondřej Dostál z Platformy zdravotních pojištěnců.
Problematické podle něj může být i to, zda budou pořadníky řešit, kdo bude jednotlivé operace provádět. „Je rozdíl, jestli to bude přednosta, či jen řadový lékař. To je další prostor pro uplácení,“ uvažuje Dostál.
Zdroj: Lidové Noviny

Jednání o tom, kolik pojišťovny zaplatí v příštím roce za zdravotní péči, jsou v plném proudu. Problém je jednoduchý. Kvůli krizi pojišťovnám neroste výběr pojistného, peníze nepřihodil ani stát. Naopak mírně rostou výdaje na péči.
„Poslední tři roky znamenaly stagnaci výběru pojistného, v některých letech dokonce pokles. Zato úhrady zdravotní péče se zvyšovaly tempem šest až sedm procent nad úroveň roku minulého,“ vysvětluje mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny Elenka Mazurová.
„Zdravotní pojišťovny nyní nemají jinou možnost než se pokusit zastavit i nárůst výše úhrad pro příští rok,“ dodává Mazurová. Nicméně to podle ní neznamená omezování zdravotní péče, ale hledání rezerv.
Pojišťovny už sahají do rezerv Asociace českých a moravských nemocnic tak černé líčení situace odmítá. Podle jejích propočtů není pravda, že by příjmy zdravotních pojišťoven klesaly. Navíc příští rok se očekává zlepšení ekonomické situace v Česku.
„Chceme stejné úhrady jako v roce 2010. Jenže se zvyšuje DPH a chystají se další změny, úhrady tak chceme valorizovat podle inflace,“ tvrdí Stanislav Fiala z vedení asociace. Nemocnice se nadto potýkají s tlakem lékařů na zvýšení platů.
Na požadavku valorizace úhrad se podle Fialy shodlo už více sdružení nemocnic. U plateb za následnou péči chtějí ještě větší navýšení.
Na další zmrazení plateb z roku 2008 nebo 2009, jak navrhují pojišťovny, nechtějí přistoupit ani ambulantní specialisté. „Byli bychom rádi, aby k navýšení přece jen došlo,“ potvrzuje předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Chtějí také pozměnit regulace.
S těmi mají problém i za loňský a letošní rok. I když obecně ve smlouvách mají napsáno, že mohou předepsat v odůvodněných případech víc léků, než je limit, v praxi to funguje jen těžko. Samotné vysvětlování, že skutečně šlo o nutný případ, a ne plýtvání, je náročné. „I když to uděláme, některé pojišťovny trvají na svém,“ popisuje Jojko.
Pojišťovny podle něj už nyní posílají peníze za léčbu v nejzazším možném termínu. Většina zdravotních pojišťoven by přesto měla ještě letos vystačit s rezervami, které mají.
Zpožďování plateb zatím nepředpokládá ani Všeobecná zdravotní pojišťovna, která má nejvíc klientů. Příští rok prý však bude obecně horší. „Vzhledem k přetrvávající stagnaci ve výběru pojistného budeme muset zřejmě kalkulovat s adekvátním snížením výdajů na zdravotní péči,“ potvrzuje krizový scénář Zuzana Brávníková ze Zdravotní pojišťovny Metal-Aliance.
A podobně se vyjadřují i další pojišťovny. „S omezením péče se nepočítá, ale budou prováděny podrobné analýzy poskytované péče, které budou směřovat k rozlišení zařízení poskytujících kvalitní a méně kvalitní zdravotní péči,“ přiznává mluvčí pojišťovny vnitra Hana Kadečková.
Letos pojišťovny využívají rezervy z „tučných“ let. Odhady, jak dopadnou pojišťovny v příštím roce, jsou různé. Nejčastěji se mluví o deficitu deset miliard. Na zdravotnictví jde dohromady zhruba 250 miliard ročně. Záležet bude také na tom, s jakými úspornými opatřeními přijde ministerstvo zdravotnictví.
NEMOCNICE ŠETŘÍ NA PÉČI
V prvních pěti měsících letošního roku vybrala největší česká zdravotní pojišťovna, VZP, na zdravotním pojištění méně než loni. Předběžně byl výběr pojistného na 96,5 procenta loňského roku. Také u dalších zdravotních pojišťoven příjmy z pojistného víceméně stagnují. V dohodách na letošní rok se zdravotní pojišťovny většinou zavázaly platit za péči tolik, kolik platily loni. Jenže na mnoha pracovištích roste počet pacientů.
Jinde lékaři musí předepisovat dražší léky, protože se levné přestaly prodávat. Anebo protože mají nové, dražší léky výrazně lepší výsledky. Proto v nemocnicích i ambulancích těžko s platbami a limity vystačí. Některé nemocnice tlumí provoz, mírně prodlužují čekací doby na operace.
Ekonomická situace nedovoluje onkologům nasazovat některé nově schválené léky všem, komu by pomohly. Podle nářků pacientů je někdy složité dostat se k drahé péči i v jiných oborech. Pro příští rok pojišťovny nepočítají se zásadním zlepšením ekonomické situace ve státě.
Dokud neubude nezaměstnaných a nezačnou růst platy, nezvýší se jejich příjmy. Od státu totiž žádnou mimořádnou injekci očekávat nemohou. Nabízí tedy i v příštím roce nemocnicím a lékařům platby na úrovni roku 2008 nebo 2009. To ale zvláště malé nemocnice odmítají.
Zdroj: Lidové Noviny

Všeobecná zdravotní pojišťovna kupuje část společnosti IZIP. Peníze do ní investuje již podruhé. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) se chystá utrácet stamiliony daňových poplatníků za projekt soukromé firmy, který vznikal za podezřelých okolností.
Má totiž koupit dodavatele elektronických zdravotních knížek IZIP, jehož ředitel to týdeníku Ekonom potvrdil. »Podepsané Memorandum o porozumění poměrně jasně definuje cestu, jak VZP získá zásadní vliv ve společnosti IZIP. Aktuálně jednáme o předání prvního pětiprocentního podílu,« řekl týdeníku Ekonom ředitel IZIP Jiří Pašek.
Ve VZP ovšem panuje chaos. Nikdo z firmy totiž připravovanou transakci nepotvrdil. »Ke koupi IZIP se nemůžeme vyjádřit, jelikož o ní nic nevíme,« tlumočil vyjádření náměstka ředitele pro zdravotní péči Jiřího Beka tiskový mluvčí VZP. Ředitel pojišťovny Pavel Horák je na dovolené, týdeník Ekonom získal vyjádření bývalého předsedy správní rady Marka Šnajdra. »O koupi IZIP jednala správní rada v květnu, k žádnému závěru však nedošla,« říká.
IZIP si nepřipouští, že by se obchod neuskutečnil. »Za pět procent akcí zaplatí VZP nominální cenu, tisíc korun za akcii,« uvádí ředitel Pašek. IZIP má celkem 2400 kmenových akcií na majitele v listinné podobě, obchod tedy dosáhne hodnoty 120 tisíc korun.
Neznámý bonus pro zakladatele
To ale není vše. Pašek upozorňuje, že součástí akciového balíčku bude také pětatřicetiprocentní výkon hlasovacích práv.
»VZP získá status minoritního akcionáře s blokačním právem a k tomu ještě pozici předsedy dozorčí rady,« popisuje další detaily chystané transakce Jiří Pašek. V Memorandu o porozumění se navíc VZP prý zavázala, že odkoupí od akcionářů IZIP dalších až pětadvacet procent firmy. »Obchod by měl být uzavřen do léta příštího roku,« plánuje ředitel IZIP Pašek.
Nákup ve druhém kole ovšem neproběhne za nominální, nýbrž za tržní hodnotu. Kolik peněz tedy VZP za majetkový vstup do IZIP utratí, není zatím jasné.
Pojišťovna chce nechat ocenění IZIP na najatém poradci, přičemž podle informací Ekonomu by oním poradcem měla být společnost PricewaterhouseCoopers. Hodnota IZIP se podle jeho představitelů pohybuje mezi třemi a pěti miliardami korun. Výsledek ocenění ale bude znám až v září. Podle Marka Šnajdra by se mělo při případné transakci vzít v úvahu, že veškeré tržby IZIP generuje právě VZP.
Prostředky inkasují zakladatelé IZIP. Podle informací ze Sbírky listin jsou to většinový vlastník lékař Pavel Hronek a minoritní akcionáři, europoslanci za ODS Miroslav Ouzký, Milan Cabrnoch a Tomáš Mládek.
»Mám drobné množství akcií, minoritní. Je to méně než pětina, ale majitelský aspekt toho podnikání je pro mne okrajový,« komentuje spoluvlastnictví firmy Cabrnoch.
Dvakrát plať za jedno
Problém tkví v tom, že VZP už do společnosti IZIP vložila stovky milionů korun. Některé formou grantů, něco zaplatila za odvedenou práci. V počátcích IZIP v letech 2001 až 2004 získala firma od pojišťovny formou grantů 140 milionů.
»Celkem za služby poskytnuté v období let 2004 až 2007 zaplatila pojišťovna 600 milionů korun, více než polovina této částky šla na odměny lékařům zapojeným do systému,« počítá ředitel marketingu a komunikace IZIP Tomáš Staněk.
Vypadá to, jako by si pojišťovna koupila jednu věc dvakrát. Nejdříve soukromá společnost IZIP za peníze vybrané z povinného zdravotního pojištění Všeobecnou zdravotní pojišťovnou vybudovala systém elektronických zdravotních knížek a poté si VZP tentýž systém koupí formou vstupu do společnosti.
Takový pohled ale IZIP odmítá. »VZP si vždy kupovala službu, nikdy nefinancovala vývoj,« tvrdí Milan Cabrnoch. Podobný názor zastává šéf společnosti Pašek. »VZP nezaplatila za IZIP pomocí grantů. Pojišťovna pomohla akcelerovat službu, která už byla hotová a připravená pro trh. VZP si kupuje něco, co pomohla vytvořit, ale určitě to nevytvořila sama. IZIP existoval předtím, než se podepsala smlouva s VZP,« tvrdí Jiří Pašek.
Nicméně podepsaná smlouva vyvolává pochybnosti. VZP si tehdy vybrala provozovatele elektronické zdravotní knížky v soutěži, která žádnou soutěží nebyla. IZIP se jí totiž zúčastnil sám.
VZP nakonec dostala za tento zpackaný tendr pokutu od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve výši 800 tisíc korun. Jenže antimonopolní úřad o ní rozhodoval tak dlouho, až ji nakonec pojišťovna hradit nemusela. Trest byl totiž promlčený.
Aktivní poslanci
Další kaňkou na historii IZIP je sám vznik projektu. Zmínění poslanci Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký tehdy přišli za tehdejší ředitelkou VZP Jiřinou Musílkovou. Přednesli argumenty, že ušetří čas a zlepší zdravotní péči, získali exkluzivní zakázku. A kontrakt schválila správní rada VZP, jejímž členem byl mimo jiné doktor Cabrnoch. Ten tvrdí, že se nikdy žádného hlasování ve věci IZIP neúčastnil.
Oba poslanci kromě toho působili ve zdravotně-sociálním výboru sněmovny, odkud není do velína VZP daleko. Podrobnosti o spolupráci prošetřovala i parlamentní vyšetřovací komise.
Bývalá ředitelka VZP Jiřina Musílková se při výslechu u vyšetřovací komise hájila tím, že výběrové řízení nevypsala, protože kromě IZIP nebyla žádná jiná společnost schopna podobný projekt nabídnout. To však není pravda.
Jak informoval týdeník Ekonom (číslo 17/2006), parlamentní komisi se přihlásil Jaroslav Liška, expert na telemedicínu. Ten ve druhé polovině devadesátých let pracoval v Mezinárodní telekomunikační unii v Ženevě a na Harvard Medical School v USA.
Založil společnost E-Health a na základě zahraničních zkušeností připravil elektronickou zdravotní kartu pro použití v českých podmínkách. V roce 2001 projekt prezentoval vedení VZP, seznámil s ním ministerstvo zdravotnictví a Českou lékařskou komoru.
Liška na knížku od VZP nežádal žádné peníze, jen podporu při komunikaci svého projektu s lékaři a pacienty. Jenže E-Health neuspěl, zato poslanci s projektem IZIP ano.
Nadchází ofenziva
IZIP navzdory exkluzivitě s VZP nebyl příliš úspěšný, co se týče nabírání klientů. V dubnu roku 2006 využíval systém necelý milion pojištěnců, osm tisíc lékařů a 40 nemocnic.
Nyní probíhá ofenziva na nábor nových klientů. VZP se totiž s firmou IZIP dohodla, že v roce 2013 bude v systému přes 80 procent klientů VZP, tedy přibližně pět milionů pacientů a 30 tisíc lékařů.
Zatím se v systému nachází přibližně 1,9 milionu pojištěnců, čtvrtina lékařů, lékáren a laborantů a také zhruba polovina všech tuzemských nemocnic.
Proč najednou tak masivní nábor? Že by se jím zvyšovala hodnota společnosti před prodejem? Ředitel IZIP Jiří Pašek tvrdí něco jiného. »Je to změna priorit ve VZP. Po letech využívání IZIP ho pojišťovna vyhodnotila jako prioritní a strategický. Aby přinášel maximální úspory, musí v něm být podle propočtů minimálně 80 procent klientů,« vysvětluje Pašek.
Používání zdravotní knížky má totiž údajně ušetřit minimálně deset procent nákladů ve zdravotnictví. Jde o peníze, které se ročně z veřejného zdravotního pojištění ztratí v černé díře za nadbytečná vyšetření pacientů či zbytečně předepsané léky.
»I kdyby se ušetřilo jen deset procent v nákladech VZP, tak by se ve zdravotnictví objevilo navíc třináct miliard korun. A my věříme, že až bude těch 80 procent klientů mít elektronickou zdravotní knížku, tak ty peníze dokážeme do zdravotnictví vrátit, protože například předejdeme nadbytečným vyšetřením,« slibuje Pašek.
Z ušetřených peněz by měla být od roku 2013 vypočítávána odměna IZIP. Zatím firma od VZP inkasuje 120 milionů korun ročně, polovinu sumy za využívání systému a polovinu za další služby, jako je vedení osobního účtu pojištěnce.
Jaká odměna by tedy mohla do IZIP plynout? »Mělo by to být kolem deseti procent z ušetřených peněz,« dává svou představu Pašek. Náklady na provoz IZIP by pak nikdy neměly přesáhnout miliardu korun, nezávisle na počtu obhospodařovaných klientů.
Může jich totiž být daleko více než plánovaných pět milionů. Autoři projektu počítají s tím, že se systém otevře dalším zdravotním pojišťovnám. Bude to muset schválit VZP, ale Pašek v tom nespatřuje problém.
Zdroj: EKONOM

Heger nechce z fakultních nemocnic dělat akciovky
Nový ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) je proti tomu, aby se fakultní nemocnice a další státem řízené organizace, což jsou některé léčebné ústavy, přeměnily na akciové společnosti, jak to měl v úmyslu bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS).
„Časem je třeba některé organizace odstátnit, aby se staraly samy o sebe, a nedohlížet na ně. Tento cíl ale může být dosažen i jejich převodem na neziskové společnosti. Já si skutečně myslím, že převod na akciovky raději ne. Je to politicky neprůchodné,“ řekl včera Právu Heger.
Exministr Julínek přitom nabídl Hegerovi svůj tým a návrhy připravených zákonů. Domnívá se, že TOP 09 nemá připravenu žádnou reformu zdravotnictví. „Byl bych proto rád, aby se reforma postavila na tom, co jsem se svým týmem připravil. Stačí jen návrhy zákonů doladit,“prohlásil už dříve Julínek.
Heger Právu řekl, že do konce prázdnin bude mít analýzu nejen Julínkových návrhů, ale i legislativních změn, které navrhovali dřívější ministři zdravotnictví a nikdy nebyly realizovány.
„V Julínkově reformě byla řada dobrých kroků, jak zefektivnit řízení přímo řízených organizací, tedy velkých nemocnic a ústavů,“ sdělil Heger.
„Obsahovala však i kroky, které budily strašné vášně. My se musíme naučit i trochu poslouchat opozici. Pro ni byly Julínkovy návrhy nepřijatelné. Proto budeme hledat další cesty,“ ujišťuje Heger.
Jestli nový ministr zdravotnictví při tvorbě reformy nějak využije Julínkův tým a Julínka osobně, ještě neví.
„Julínkovi odpovím až koncem srpna nebo začátkem září, kdy už bude hotova analýza. Nabídek ke spolupráci je hodně. Snažím se je dávat do formy, aby byly srovnatelné, a vyhodnotím je. Teprve pak se rozhodnu,“ uzavřel Heger.
Zdroj: Právo

Ze znepokojující finanční situace, ve které se nachází pelhřimovská nemocnice, by měl pomoci dvacetimilionový bankovní úvěr, který včera schválili krajští radní. Před více než týdnem už neuspokojivé hospodaření odnesl dosavadní ředitel pelhřimovské nemocnice Pavel Hrala.
„Podle předběžných počtů, které mám k dispozici, je pelhřimovská nemocnice z pohledu ekonomického provozu nejhorší krajskou nemocnicí v kraji Vysočina. Má pololetní ztrátu jednatřicet milionů korun,“ zdůvodnil odvolání ředitele vysočinský hejtman Jiří Běhounek, jenž nemocnici zná velmi dobře coby její chirurg.
„Je to nejmenší krajská nemocnice s největším dluhem. Pokud by takto hospodařily i ostatní krajské nemocnice, kraj by nedokázal jejich správu ufinancovat,“ dodal náměstek hejtmana Libor Joukl.
Úvěr, aby bylo na výplaty
Na místo ředitele radní jmenovali až do ukončení výběrového řízení nového ředitele Jaroslava Housera, dosavadního zástupce ředitele pelhřimovské nemocnice. Ten, jako by problémů nebylo málo, včera vysočinskému hejtmanovi oznámil další finanční ránu.
Podle hejtmana bude muset nemocnice uhradit 13,5 milionu korun za odškodnění pacienta poškozeného v pelhřimovské nemocnici před devíti lety.
„Po čtyřech letech probíhajícího soudního sporu přišel rozsudek, povinností je zaplatit jej do tří dnů. Nemocnice má na účtu řádově asi třicet milionů. Když zaplatí mzdy, což dělá asi 18 milionů, na dalších dohromady asi 16 milionů vyjde prohraný soudní spor, neměla by nemocnice ani na provoz,“ řekl Běhounek.
Na otázku, zda nemocnici nehrozí zánik, hejtman odvětil: „Já nevím, jestli jí nehrozí zánik. Když vám utečou pacienti a potom i doktoři… Aby nehrozilo, že nebude na výplaty, schválili jsme bankovní úvěr,“ uvedl.
Nemocnice podle něj nedosahuje výkonnosti, k jaké se pojišťovnám zavázala. „Žili si nad poměry. Nevím, jak v nemocnici mohli nastavit a vyčerpat tak velké zálohy od pojišťoven, když na ně výkonností nedosahovali,“ dodal hejtman.
Přitom podle odvolaného ředitele nemocnice Pavla Hraly si nemocnice nevedla vůbec špatně, smetly ji však problémy zvnějšku.
„Na vině je celkový stav financování sektoru. Pojišťovny vzaly pro ohodnocení roku 2010 za základnu rok 2008, kdy jsme se připravovali na rekonstrukci. Dostihlo nás také zákonem nařízené zvýšení platů, které v našem zařízení zvedlo za jeden rok platy o 35milionů,“ vypočítal Hrala.
„Myslím, že jsme celých těch deset let hospodařili dobře. Platy pracovníků vzrostly v průměru o 125 %, platy lékařů dokonce o 132 %. Udělali jsme rozsáhlé rekonstrukce, opravili jsme odborná pracoviště,“ obhajoval se už dříve Hrala.
Hejtman ale situaci vidí jinak, pacientů je v pelhřimovské nemocnici podle něj nedostatek. „Za posledních pět let se situace ve zdravotnictví změnila. Pacienti, když mají možnost, se dnes raději nechají převézt na nové superspecializované pracoviště. Všichni pacienti, kteří předtím leželi v krajských nemocnicích, tak vyhledávají lepší péči na nových pracovištích a v krajských nemocnicích ubývají. Naše krajské nemocnice se tomu ale musejí umět přizpůsobit,“ dodal hejtman.
Podle nejmenovaného lékaře pelhřimovské nemocnice ale spíše pacientů přibývá. „Myslím, že problém bude někde jinde, každý kraj je ze strany pojišťovny i kraje jinak ohodnocen,“ řekl pelhřimovský lékař, jenž si přál zůstat v anonymitě.
Všem nemocnicím měří stejně
„Všechny nemocnice mají od kraje stejné podmínky,“ kontroval Běhounek. Ostatní nemocnice v kraji podle něj začaly letošní hospodaření podobnými výhledy jako ta pelhřimovská. „Různými opatřeními, i třeba snižováním osobního ohodnocení vedoucích pracovníků, dokázaly nemocnice své rozpočty alespoň částečně stabilizovat,“ dodal Běhounek.
Podle hejtmanství v pelhřimovské nemocnici narůstá ztráta měsíčně o další čtyři miliony korun. „Myslím, že zřizovatel nemůže toto nechat bez povšimnutí, za půl roku by nám bylo vyčítáno, že jsme se tomu problému nevěnovali,“ dodal k odvolání ředitele Běhounek. Jako úspěch v hospodaření nemocnice v letošním roce by považoval, kdyby se do konce roku 2010 ztráta již neprohlubovala.
Na nového ředitele byl vypsán konkurz, přihlášky budou uzavřeny 6. srpna. „Nového ředitele bychom chtěli vybrat do šesti týdnů, není na co čekat,“ dodal hejtman. „Od nového ředitele budeme žádat pravidelné reporty stavu účtů, příjmů i zůstatků, abychom měli jasný přehled o situaci. Zakázali jsme také jakékoliv manipulování s majetkem,“ dodal k situaci hejtman.
Zdroj: MF Dnes

Akreditaci pro specializační vzdělávání lékařů v oboru radiologie získalo v těchto dnech Oddělení intervenční radiologie Nemocnice Podlesí, která je členem skupiny AGEL.
Nemocnice tak může vzdělávat nejen své lékaře, ale také poskytovat praktickou výuku pro lékaře z jiných zdravotnických zařízení. Pacientům mimo jiné nově získaná akreditace potvrzuje, že dostávají garantovanou a kvalitní péči. Certifikát, pro jehož získání musela nemocnice splnit řadu podmínek, má platnost devět let.
„Akreditace prvního stupně má pro oddělení velký význam. Umožní případným mladým lékařům se zájmem o tento obor absolvovat převážnou část praxe na vlastním pracovišti přímo v naší nemocnici,“ řekl primář oddělení intervenční radiologie Marian Wierzgoń.
Oddělení může díky získané akreditaci zároveň sloužit jako školicí středisko pro lékaře z jiných zařízení nebo oborů, kteří mají předepsanou praxi právě v oboru radiologie. „Tím, že nemocnice prošla akreditací, dává najevo, že splňuje ty nejpřísnější směrnice a standardy,“ doplnil primář Marian Wierzgoń.
Ministerstvem zdravotnictví jsou udělovány celkem tři stupně akreditace a také takzvané specializované akreditace. Jejich získání závisí od stupně technického vybavení pracoviště až po rozsah činnosti.
„Nemocnice Podlesí plánuje v brzké době zakoupit magnetickou rezonanci. A právě v souvislosti s plánovaným otevřením nového pracoviště magnetické rezonance bude naše oddělení žádat o udělení akreditace 2. stupně a specializované akreditace v oboru intervenční radiologie,“ vysvětlil primář Wierzgoń.
Akreditaci uděluje akreditační komise, která je složena z předních odborníků v daném oboru, kteří posuzují náročné požadavky stanovené Ministerstvem zdravotnictví ČR. Nároky na udělení akreditace 1. stupně se týkaly dostatečného počtu školitelů, jejich kvalifikace, způsobu celoživotního vzdělávání, technického vybavení pracoviště, prezentační činnosti, počtu a rozsahu výkonů prováděných na oddělení intervenční radiologie.
Oddělení intervenční radiologie poskytuje služby lůžkovým oddělením nemocnice, jejím ambulancím, praktickým lékařům z okolí, lůžkovým oddělením a odborným ambulancím z oblastí Frýdek- Místek, Valašské Meziříčí, Nový Jičín, Karviná, Bohumín a Šumperk. Oddělení úzce spolupracuje s cévní chirurgií Nemocnice Podlesí, se kterou vytváří jeden funkční celek v oblasti diagnostiky a léčby onemocnění periferních cév - Středisko onemocnění cév.
Zdroj: Regionální Deník

Ani třicet, ani šedesát, ani devadesát korun. Tím nejspolehlivějším "regulačním poplatkem" v současném zdravotnictví stále ještě je vidina půl dne stráveného v čekárně u doktora.
Najde se pořád dost ordinací, kde vás objednají na osm ráno a spolu s vámi dalších třicet lidí. Přijďte, sedněte, četbu s sebou - a hlavně laskavě neklepat! Když k tomu člověk připočte množství hororů, které během těch pár hodin vyslechne od spolučekajících na tém, a s čím kdo taky stonal a na co pak umřel, tak si zbytečnou návštěvu mnohdy rozmyslí. A leckdy nejen tu zbytečnou.
Nová vláda chce finančně zvýhodnit ordinace, kde to sviští. Kde se nečeká, kde si umějí objednat pacienta na konkrétní hodinu a pak ji taky dodržet.
Hezká myšlenka? Na první pohled jistě. Taky ovšem trochu utopická.
Některé zdravotní pojišťovny už dnes odměňují praktické lékaře, kteří zavedli objednávací systém, a zájem doktorů prý pomalu roste. Proč ne.
Jenže na každou ordinaci oči pojišťovny stejně nedosáhnou. Například na přetížené ambulance v nemocnicích. Dobrá organizace práce tam je a vždycky bude odrazem toho, nakolik pevnou rukou vládne tamní šéf oddělení, přednosta, ředitel a zda tam pěstují cosi jako dobré mravy a nepohrdají pacientem, i když zrovna neumírá. A proč vyplácet peníze navíc za to, že bude pořádek tam, kde má být? Nejsou potřeba jinde?
Navíc, ať si neděláme zbytečné iluze, čekání nikdy úplně nevymizí. Dva příklady z vlastní zkušenosti: První je z nemocniční ortopedie, která praská ve švech. Přijdete ráno, vyfasujete lístek s pořadovým číslem jako někde v bance, vyslechnete narážku dalšího pacienta: „A máte s sebou pyžamo, paní?“ a pak už jen tipujete, zda do čísla 22 (na řadě je devítka) ještě stihnete nákup.
Pukáte vzteky, do toho přivezou úraz a doktora povolají na sál, ale když vás konečně pozve dovnitř a věnuje se vám tak dlouho, jak potřebujete, zloba je pryč. Je to zkrátka dobrý doktor, za nímž jezdí lidé i zdaleka. I když by to vážně mohl mít lépe zorganizované. Mohl. Ale do puntíku to prý nikdy nenaplánujete. Jeden pacient z Horní Dolní po cestě uvázne v zácpě, do toho se ozve méně zkušený kolega s prosbou o konzultaci a už se všichni vezou.
Druhý příklad je z ambulance praktika, před nímž mě varovala už sousedka: „Ve dveřích se mě zeptá, co chci předepsat, pak mi změří tlak a je po vyšetření.“ I můj zdravotní stav se po návštěvě dotyčného lékaře prudce zhoršil. Ale mohla jsem kvitovat, že v čekárně nebyla ani noha. Tomu říkám rychlý průtok! Děsí mě, že nějak takhle by mohla vypadat finančně zvýhodněná ordinace. To si radši počkám.
A tak si neslibujme zázraky, na které se nás snaží lapitmistři rychlých řešení. Pro začátek by bylo dobré sundat ponižující (a mnohdy lživou) ceduli: Neklepat, sestra pravidelně vychází.
A pak to chce více dobré vůle a ohledu na čas pacienta, ochoty vysvětlit mu, že se něco stalo a že nastal skluz, případně zvednout telefon. Jen pacient-ignorant něco takového nepochopí.
Mnohé je zkrátka věcí obyčejné lidské slušnosti. A tu si, jak praví stará lidská moudrost, za peníze nekoupíš.
Zdroj: MF Dnes

Málokterá zpráva způsobila takový rozruch. Ředitel pelhřimovské nemocnice Pavel Hrala je od pátku bez práce. Ředitel té nemocnice, která patřila dlouhodobě mezi hospodářsky nejzdravější zařízení svého druhu.
Podle hejtmana kraje Vysočina Jiřího Běhounka však předchozí věta už neplatí a změna kormidelníka pozvolna se potápějícího korábu byla nevyhnutelná.
Můžete blíže vysvětlit prvotní důvod k odvolání ředitele Hraly? Znamená to, že nemocnici hrozilo nějaké velké nebezpečí?
Předně je třeba říci, že situace je složitá ve všech našich nemocnicích. Schválený finanční plán má dosud jenom ta v Novém Městě na Moravě. Když jsme se na totéž dotazovali v pelhřimovské nemocnici, zjistili jsme, že tam za chvíli mohou chybět peníze na provoz. Finanční situace hrozila téměř krachem.
Co za tím stojí konkrétně?
Je toho více. Odhalili jsme třeba vyšší zálohy pojišťovně za vykázanou a přitom neposkytnutou péči. Nemocnici ale zatížilo třeba i vyplácení odškodného za prohraný soud s pacientem.
Pelhřimovská nemocnice přitom dlouhodobě patřila k hospodářsky bezproblémovým, dokonce ziskovým zařízením.
O to více nás tohle zjištění překvapilo. Nečekali jsme to. Ale museli jsme s tím něco udělat, nebylo vyhnutí. Sluší se dodat, že ředitel Hrala udělal zejména v prvních letech svého působení v nemocnici hrozně moc práce. Byl podepsaný pod výstavbou pavilonu akutní medicíny, připravil opravu lůžkové budovy. Tomu nemůže nikdo upřít. Zásluhy na druhou stranu instituci řídit nedokážou. I on sám prohlásil, že situace je kritická, a že neví, jak dál. Pokud to teď necháme být a nemocnice za rok zkrachuje, celý Pelhřimov mi pak bude vyčítat, že jsem to měl řešit.
Vy sám jste řadu let zrovna v této nemocnici pracoval. Jak celou situaci osobně vnímáte?
Mám na to jednoduchý názor. Teď už záleží pouze a jenom na každém zaměstnanci, jestli se nemocnici podaří zachránit. Čísla od pojišťovny hovoří jasně. Nemocnice vydává více peněz, než kolik si vydělá. A vydělat si může jedině kvalitní zdravotní péčí, tím, že přiláká pacienty. Jestliže se mezi lidmi na Pelhřimovsku bude i nadále mluvit o tom, že si raději dojedou jinam, nelze se divit, že nebudou peníze na provoz.
Souvisí odvolání ředitele Hraly nějak s velkou opravou hlavní lůžkové budovy nemocnice? Není dostavba kvůli potížím s penězi ohrožena?
Tato oprava je naplánovaná dlouho dopředu, dotáhnout do konce se musí a také se dotáhne. S odvoláním ředitele Hraly nijak nesouvisí. Když jsme u toho, ředitel podepsal stejně jako všichni ostatní ředitelé modernizovaných krajských nemocnic již při přípravě stavby prohlášení, že tento krok je pro budoucnost nemocnice nezbytný. A že dokáže provoz během opravy zajistit.On tehdy věděl, do čeho jde. Zato kraj Vysočina má teď lidově řečeno na noze kouli. Nezbývá nám než udržet provoz šest let. Je na to vázaná dotace z Evropské unie. Pokud zaměstnanci nebudou pracovat tak, jak jsem říkal, pokud pacienti nebudou do této nové nemocnice chodit, budeme mít veliký problém.
Nemocnici prozatím řídí statutární zástupce. Když se dozvíme jméno jejího nového představitele?
Termín pro přijetí přihlášek uchazečů do výběrového řízení končí šestého srpna. Uvidíme, jak rychle se nám podaří nového ředitele vybrat. Předpokládám ale, že během září bychom to jméno znát mohli.
Zdroj: Regionální deník

Lidí nemocných pohlavní chorobou v hlavním městě přibývá. V případě syfilisu meziročně dokonce skoro o sto procent.
„Například v roce 2006 bylo hlášeno v Praze 108 případů, následující rok už 202 hlášených onemocnění, v roce 2009 to bylo již 296 případů. Letos k 31. květnu už evidujeme 150 případů. Přes léto pak počty nemocných narůstají raketově,“ uvedla pro MF DNES vedoucí protiepidemického odboru pražské hygienické stanice Zdeňka Jágrová.
Alarmující na tom všem je, že uvedené počty jsou jen špičkou ledovce. Kolik takových lidí, kteří s nemocí chodí nebo ji pokoutně léčí, skutečně je, nikdo neví. Některé odhady hovoří o tom, že nemocných může ve skutečnosti být desetkrát víc.
V posledních letech se však mění struktura pacientů. „Občas se objeví lidé nakažení v heterosexuálním vztahu, ale v poslední době přicházejí nejčastěji do naší ordinace pacienti středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní, pohybující se v gay komunitách. Jedná se o mladé muže ve věku 25 až 35 let. Někteří přicházejí se syfilidou dokonce opakovaně,“ říká vedoucí lékař venerologického oddělení Všeobecné fakultní nemocnice Roman Trýzna. Přiznává, že v letních měsících, kdy lidé více cestují a zažívají náhodné známosti,mají v ordinaci pořádný nával.
„Přichází k nám asi tak o třetinu více pacientů než v jiném ročním období. Vrchol bývá v září, kdy se lidé z dovolených vracejí ke svým rodinám,“ doplnil Trýzna. Podle něj za nárůst počtu nemocných může paradoxně možná i to, že se syfilis dá léčit a už se na něj neumírá jako kdysi.
Syfilis však není jediná pohlavní choroba, která Pražany trápí. Vedle kapavky rychle rostou i počty HIV pozitivních. Mezi postiženými jsou i děti.
Zdroj: MF DNES

Vyhlášených soutěží se většinou zúčastní pouze jedna firma. Zodpovědným úřadům to nepřipadá divné.
Na první pohled je to velká záhada: do Česka proudí miliardy korun na modernizaci nemocnic, ale takřka nikdo o ně nemá zájem. Respektive, do soutěží, v nichž nemocnice či jejich zřizovatelé hledají firmu, která jim dodá nové přístroje, se většinou hlásí pouze jediná firma.
Uvedený problém se týká především velkých zakázek na vybavení nemocnic, jež financuje EU.
HN to zjistily analýzou dat na serveru centralniadresa.cz, kde státní instituce povinně zveřejňují výběrová řízení a poté i jejich výsledky.
Firmy a jejich kliniky
To ale není jediné zjištění. Překvapivě vysokou úspěšnost totiž mají v těchto případech tři obchodní, kompletátorské firmy. Ty nic nevyrábějí, jen přeprodávají.
Větší jsou v zemi tři - Hospimed, Puro-klima a Hypokramed. A dohromady jen v roce 2009 v soutěžích, zveřejněných na serveru centralniadresa.cz, získaly zakázky za 1,926 miliardy korun.
Neuvěřitelná je přitom výše zakázek, v nichž byly jedinými uchazeči - 1,63 miliardy korun. Jinými slovy, takřka u devadesáti procent tendrů, které získali tito kompletátoři, se vlastně nesoutěžilo. Obchod spadl do klína jediné firmě.
Jak je možné, že se společnosti tak „zázračně“ shodnou a že si nelezou do zelí?
„Kolik je uchazečů, to jsou věci, kterými se nezaobíráme,“ říká například člen představenstva společnosti Puro-klima Antonín Havlíček. Podle něho si však firma vždy provádí průzkum, jaké jsou naděje na úspěch. „Není to tak, že se po každé zakázce vrháme. Víme o spoustě zakázek, do kterých nejdeme, protože na to kapacitně nemáme,“ podotýká.
„My se hlásíme do všech zakázek,“ říká nejdříve rezolutně jednatelka společnosti Hospimed Věra Svobodová. Až po předložení čísel dodává: „Pokud někam nejdeme, tak je to proto, že nesplňujeme technické požadavky zadavatele,“ vysvětluje.
„Nemám pro to žádné vysvětlení, nesleduji kdo se kam přihlásí,“ uvádí majitel třetí úspěšné kompletátorské firmy Hypokramed Vratislav Roubal. „Je přece moje právo rozhodnout se, kam se přihlásím,“ dodává.
Bez zajímavosti není ani to, že každá ze společností má „své“ nemocnice, kde se jí nezvykle dobře daří: Puro-klima libereckou krajskou, Hospimed síť ústeckých zařízení a Hypokramed Plzeň.
Úřady mlčí
Podle Elišky Císařové z Transparency International je pravděpodobné, že v této oblasti existují dohody, jsou ovšem těžko dokazatelné. „Nelze vyloučit, že společnosti jsou „realistické“ a nehlásí se do soutěže, o kterou má zájem konkurent, a očekávají stejné chování od ostatních,“ říká Císařová.
Instituce, přes něž evropské dotace chodí, však to, že se o miliardy prakticky nesoutěží, vůbec nevzrušuje. A nad tím, že bývá často jenom jeden uchazeč, pouze krčí rameny.
„Počet uchazečů a podoba nabídky při konkrétní zakázce jsou výsledkem nabídky a poptávky,“ tvrdí mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
„Pokud bychom se hlouběji zabývali otázkou, z jakého důvodu podá nabídku v zadávacím řízení jeden uchazeč, nelze ji zodpovědět bez hlubší analýzy každé zakázky,“ uvádí Jan Štoll, mluvčí ministerstva pro místní rozvoj, které je garantem veřejných zakázek.
Zdroj: Hospodářské Noviny

Lékárny se rychleji než dosud dozvědí, když některý lék bude označen za závadný, a přestanou ho vydávat nebo prodávat pacientům. Umožní to nová služba, kterou v těchto dnech spustil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), řekla ČTK jeho mluvčí Veronika Petláková.
Rychlou informaci dostanou touto cestou také krajské úřady.
Dosud rozesílal lékový ústav hlášení o závadných lécích lékárnám a krajským úřadům mailem nebo faxem. Nová služba umožní, aby informace vstoupily přímo do informačního systému lékárny.
„Informaci vystavíme a server si ji sám stáhne a rovnou také vyhodnotí,“ popsala změnu mluvčí. Zásadní zlepšení je podle ní v tom, že lékárník už si nebude muset porovnávat podle mailu či faxu léky se svým soupisem skladových zásob, ale systém mu rovnou vyznačí, pokud tyto léky v zásobách má. Upozorní lékárníka sám na vadnou šarži.
Tuto možnost mají zatím jen lékárny se zabezpečeným připojením. Lékový ústav již od 1. července data o lécích vystavuje, do lékáren se dostanou, jakmile si službu aktivují ve svém softwaru. Pokud lékárny toto připojení nemají, dostanou informace původní cestou, tedy bez vyhodnocení.
Lékárny dostanou pomocí nového systému také například rychlé varování o padělcích léků.
Systém podle Petlákové slouží k ochraně veřejného zdraví a je další pojistkou proti tomu, aby se k českým pacientům dostal problematický přípravek. Služba je také přínosem pro lékárny, které takto jednoduše splní zákonné povinnosti přijmout a zpracovat informace závažné pro zdraví léčených.
Zdroj: ČTK

Společnost Janiga Labs vyvinula ve spolupráci s vedoucími lékaři PET centra Nemocnice na Homolce originální aplikaci na archivaci, zobrazování a sdílení obrazových dat. Integrován s ostatními nemocničními subsystémy.
Systém disponuje rozhraním pro vzdálený přístup k datům a jejich zobrazování pomocí speciálního prohlížeče. Podporuje zobrazování jak obrazových tak i neobrazových částí pacientské dokumentace a efektivně tak umožňuje telemedicínu.

Výtěžek z prodeje letošních obrázků putuje na konto mladého jazzového muzikanta, Ondřeje Pivce, který bude použit na úhradu studií na newyorské hudební škole: New School for Jazz and Contemporary Music, obor B.F.A. for Jazz Performance.
link na stránky Vernisáže obrazů